LEXIKON METOD PRŮMYSLOVÉHO INŽENÝRSTVÍ





Just in Time & Just in Sequence

Základní charakteristika a zaměření metody

Just in Time je koncept řízení výroby. V doslovném českém překladu znamená Just in Time „právě včas“, ale běžně se používá jeho anglické označení nebo zkratka JIT. JIT byl vyvinut v 60. letech minulého století ve firmě Toyota v Japonsku a je součástí takzvaného výrobního systému Toyota, i když jeho tvůrce – Taiichi Ohno a jeho spolupracovníci uznali, že zárodek filozofie JIT vymyslel už Henry Ford v USA. Ten na podobném konceptu pracoval, když zrealizoval sériovou výrobu automobilů stejné barvy i se shodným vybavením. Jediné, co Fordově továrně chybělo, byla flexibilita, kterou dovedli k dokonalosti právě až v Toyotě.

Just in Time je nástrojem pro zlepšování efektivity výroby a eliminaci plýtvání. Je to integrovaný přístup k procesům, který využívá tahový princip řízení výroby. Je to koncepce pro okamžitou výrobu požadovaných produktů s perfektní kvalitou a bez plýtvání. Zavedení JIT v podniku je silně závislé na pružných reakcích všech dodavatelů, aby se pružně vyhovělo všem odběratelům. Klíčovou myšlenkou JIT je zjednodušování.

Just in Sequence (JIS) je princip dodávek založený na JIT pouze s tím rozdílem, že veškeré díly jsou dopravovány přesně v pořadí, v jakém budou použity ve výrobě. Dodavatel tedy zná plán výroby i s posloupností, v jaké bude probíhat a podle toho už uspořádá materiál pro dopravu.

Popis principu a fungování metody

Základní ideou JIT je výroba pouze toho, co zákazník požaduje, a to v potřebné kvalitě, jen v nezbytných množstvích a v nejpozději přípustných časech. V podniku se tím redukuje pět druhů plýtvání – nadprodukce, čekání, zásoby, doprava a nekvalita. Je to náhrada skladového hospodářství pravidelnými dodávkami materiálu (ve většině případů pomocí silniční dopravy) v přesně daných a velmi krátkých intervalech přímo do výrobního systému. Tato radikální opatření se zavádějí především kvůli minimalizaci zásob a vázaného kapitálu v nich a zároveň zvýšení pružnosti reakcí na požadavky zákazníků.

Základem zavedení JIT je eliminace časů na seřizování strojů a přípravu výroby. Díky snížení těchto časů se zefektivní menší výrobní dávky, protože dojde k poklesu nákladů na variabilitu produkce. Výsledkem je snížení průběžných časů výroby a rychlejší reakce na změny spotřebitelské poptávky.

Je nutné uvést, že podnik bez veškerých zásob a s výrobní dávkou o velikosti jedna je ideál, ke kterému se snaží podniky přiblížit, ale je to téměř nereálný extrém.

Této filozofii podniku se musí přizpůsobit i dodavatelský řetězec. Dodává se rychleji, častěji, kvalitněji, v menších dávkách a v přesně daný čas. Často se musí dodavatel podřídit i v použití obalových materiálů, standardizovaných přepravek a dokonce i v pořadí, v jakém se skládá zboží do nákladního prostoru vozidla (viz obrázek 1). S tím souvisí termín Just in Sequence, který je považován za maximální dotažení systému JIT k dokonalosti. JIS spočívá v tom, že ve všech fázích dopravy je materiál uspořádán přesně tak, jak je v procesu výroby a montáže požadováno. Toto seřazení se projeví ještě na dalším snížení časů potřebných na manipulaci a tím i na zrychlení výroby.

Obrázek 1: Schéma Just in Sequence

Oblasti použití (Implementace)

Tato metoda se používá především v sériové výrobě a představuje snahu o eliminaci ztrát všeho druhu v průběhu celého procesu výroby a logistiky. Zavádí se tam, kde je zajištěn pravidelný a vyrovnaný odběr. Produkty mohou být rozmanité i vyráběné dle přání zákazníka, ale jen do té míry, že je jejich průběžná doba výroby podobná, přepínání strojů při změně výrobku je velmi snadné a rychlé a mají modulární neboli stavebnicový charakter – některé součásti se používají opakovaně pro různé druhy výrobku. JIT je vhodné použít pouze tam, kde se příliš neliší časová náročnost operací na jednotlivých pracovištích, které tak mají stejný takt. Těmto požadavkům většinou vyhovuje linková výroba. JIT stále nejvíce používá v automobilovém průmyslu, kde byl i vyvinut.

JIT se implementuje, pokud chce podnik minimalizovat skladovací náklady, prostředky vázané v zásobách a míru rozpracovanosti výroby. Je ho možné ale zavést pouze tam, kde jsou i všichni dodavatelé schopni a ochotni se přizpůsobit tomuto systému. S tím souvisí vhodná poloha podniku – umístění vůči infrastruktuře např. u dopravního uzlu – a také územní plán v okolí – pro možné vybudování skladů a překladišť dodavatelů. Podnik musí mít i vhodný layout, kdy na plochu vykládání materiálu z kamionů má navazovat výrobní linka.

Přínosy a cíle za zavedení metod

Díky plynulému toku a zamezení plýtvání dojde v podniku ke zvýšení produktivity, protože se provádějí především činnosti přidávající hodnotu výrobku. Tím se zkrátí i manipulační a přepravní časy a tedy i průběžná doba výroby. Dojde ke snížení zásob vstupního materiálu, rozpracované výroby i hotových výrobků, čímž se v podniku uvolní značné plochy, které se mohou využít efektivněji. Tím, že se objednává jen materiál, který se stoprocentně zpracuje, uspoří se náklady na něj. Je ale možné, že dojde ke zvýšení nákladů na dopravu, protože JIT vyžaduje zpravidla dodávky několikrát za den po menších množstvích.

Pokud podnik v rámci JIT zavede jednotné přepravní bedny, ve kterých dodavatel materiál přiveze na vstup, poté v nich putuje materiál kolem výrobní linky bez nutnosti překládání a následně jsou tyto bedny vráceny zpět dodavateli, uspoří se významná částka na obalových materiálech, sníží se množství obalů i náklady spojené s recyklací. Zároveň se uspoří čas na překládání a přebalování materiálu.

Nutně musí s implementací JIT dojít ke zvýšení kvality produktu, protože zde není prostor na mnohočetné kontroly kvality a opravy vad. Vše by se mělo vyrábět správně hned na první pokus. Celý proces výroby musí mít vysokou hodnotu spolehlivosti.

Podnik, který zavedl JIT vyrábí pouze produkty, u nichž si je jist jejich odbytem. Vše, co se vyrobí se i prodá. Ostatní podniky vyrábí zboží, které se prodá s určitou pravděpodobností, které je nižší než 100%. Proto mají podniky s JIT kratší dobu obratu zásob (ekonomický ukazatel udávající, kolik dnů budou zásoby fyzicky vázány v podnikání do doby jejich prodeje).

Předpoklady pro zavedení metody/bariéry

Realizace JIT vyžaduje snížení množství rozpracované výroby, meziskladování a skladování obecně. K tomu je zapotřebí identifikovat a odstranit úzká místa ve výrobě. Zde je možné využít principy teorie omezení (TOC). K odhalení činností nepřidávajících hodnotu výrobku je vhodná aplikace managementu hodnotového toku (VSM – Value Stream Mapping). Tím se docílí plynulého toku materiálu výrobou. Dále musí dojít k minimalizaci výrobních dávek, přičemž jako ideální (i když ne reálně dosažitelná) je dávka o velikosti jedna – označovaná také jako tok jednoho kusu (One Piece Flow). K zajištění efektivity při výrobě malých dávek je nutné snížit časy seřizování strojů na minimum.

Důležitou podmínkou pro výrobu bez zásob a skladů jsou opatření pro zvýšení pružnosti výroby:

1) zkracování seřizovacích časů (možná aplikace metody SMED),

2) vysoká kvalifikace zaměstnanců umožňující jejich rotaci na jiná pracoviště,

3) zabezpečení kvality výroby, opatření proti chybám (Jidoka, Poka-Yoke, TQM,…),

4) používání víceúčelových strojů a nástrojů a zajištění jejich spolehlivosti (TPM).

Naprosto zásadní je ale vztah s dodavateli, kteří musí také splňovat všechny nároky na pružnost. Od subdodavatelů se požaduje certifikace kvality jejich produktů a dodávky podle operativních objednávek. Tím, že si podnik sám nehodlá držet skladové zásoby a zároveň požaduje od dodavatelů velmi rychlé a pružné dodávky, nutí vlastně dodavatele k držení těchto zásob místo něj. Zásoby se tak přenášejí na dodavatele a s tím i náklady spojené s jejich držením. Toto je důvod, proč vznikají haly skladů a překladišť zboží v blízkosti velkých firem, které si tam zřizují dodavatelé podniků, které JIT zavedly. Sklady a zásoby se tak nezruší, ale starost o ně se převede na dodavatele. Další možností jsou konsignační sklady, které patří podniku, ale zboží v nich je stále majetkem dodavatele. K proplacení materiálu podnikem dojde až ve chvíli, kdy jej použije.

Dalším aspektem je dopravce a jeho spolehlivost. Většina společností v oblasti automotive má zavedeny sankce za zastavení linky způsobené pozdním dodáním zboží. Dopravce musí zboží doručit v přesně daný čas – ani dříve (nejsou zde vstupní sklady), ani později (již by došlo k zastavení linky).

Změnou, se kterou se musí při implementaci počítat, je snížení využití kapacit podniku oproti systému tlaku. Vyrábí se jen to, co se opravdu prodá, nic nejde na sklad. Řešením může být pouze snaha o zvýšení poptávky po výrobcích – např. lepším marketingem.

Top