LEXIKON METOD PRŮMYSLOVÉHO INŽENÝRSTVÍ





CIP (Continuous Improvement Process

Základní charakteristika a zaměření metody

Jedná se o jednu z metod zlepšování procesů. Zlepšování procesů můžeme rozdělit na kontinuální a diskontinuální. Zlepšování podnikových procesů má za cíl maximalizaci potenciálu podniku a je spojen s minimalizací entropie.

Anglický název metody je continual improvement process nebo také continous improvement process (CIP nebo CI). Cílem metody je zlepšovat produkt, servis nebo procesy. Tato metoda hledá „inkrementální“ zlepšování v čase nebo „ průlomové“ zlepšení. Vykonávané procesy jsou neustále zkoumány a zlepšovány za účelem zlepšení jejich efektivnosti, účinnosti a flexibility. Jedná se o proces, který spadá pod mnoho firemních oddělení, a proto není zcela jasný jeho vlastník. Je tedy někde mezi business process management, quality management, project management a program management.

Obecnými metodami kontinuálního zlepšování jsou Kaizen a TQM. Metody diskontinuálního zlepšování jsou Reengineeringové programy. Samostatným přístupem je Teorie omezení TOC. Tato metoda, která se přímo nezačleňuje do předchozího rozdělení, ovšem splňuje jeho podmínky.

Popis principu a fungování metody

Zlepšování podnikových procesů je dnes holou nezbytností pro udržení firmy na trhu. A tak mnoho firem začíná pracovat se svými podnikovými procesy formou jejich průběžného zlepšování. Tento přístup je založen na porozumění a měření stávajícího procesu a z toho přirozeně vyplynuvších podnětů k jeho zlepšování. Můžeme zde mluvit o jakém si „přirozeném procesním přístupu“.

Jedná se o jednu z mála metod, na které spolupracují všichni pracovníci firmy. A proto největšího efektu kontinuálního zlepšování můžete dosáhnout jen tehdy, když všichni pracovníci budou stále zlepšovat všechno v podniku, tzn. Subsystém vize a řízení, technický i inovační subsystém. Kontinuální zlepšování procesů je charakteristické malými kroky a tomu odpovídajícími malými investicemi. Aplikace principu kontinuálního zlepšování vychází z filosofie, že všichni trvalým způsobem zlepšují všechno, viz tabulka 1.

VŠICHNI

VŠECHNO

STÁLE

METODY A POSTUPY "TGM"

n-pracovník

Sociální subsystém

Stupeň turbulence

Stupeň turbulence

j- dny

Tabulka 1 – Kontinuální zlepšování v průběhu exploatace

Na obrázku 1 je uvedeno „kolo“ neboli Demingův cyklus neustálého zlepšování. Po zhlédnutí tohoto obrázku můžeme vypozorovat, že zlepšovací návrhy přicházejí od všech a neustále. Další velice důležitou podmínkou je tedy neustálost tohoto procesu, který se nikdy nesmí zastavit. Jedná se kolo, které se bude neustále otáčet společně s fungováním společnosti. Zlepšující návrhy samozřejmě musíme vhodně zaimplementovat pro „ zaklínování“ našeho kola.

Obrázek 1: Demingův cyklus (PDCA)

Neustálé zlepšování procesu jak skokové, tak i v malých krocích (průběžné), musí zahrnovat následující činnosti, které jsou upraveny v ČSN EN ISO 9004:2002. Viz. tabulka 2.

1 Zjištění důvodu pro zlepšování. První krok znamená zjištění podstatného důvodu pro zlepšování. Identifikujeme problém v procesu a oblast pro zvolené zlepšování s uvedením cíle (důvodu) pro práci na tomto zlepšování.
2 Popis současné situace. Vyhodnotíme efektivnost a účinnost existujícího procesu. Shromáždíme a analyzujeme informace o výkonnosti, abychom zjistili, jaké typy problémů se vyskytují nejčastěji. Vybereme konkrétní problém a stanovíme cíl pro zlepšování.
3 Provedení analýzy. Identifikujeme a ověříme základní příčiny problémů.
4 Identifikování možných řešení. Tato činnost spočívá v definování a hodnocení alternativních variant řešení. Vybereme a uplatníme nejlepší řešení, tedy to, které odstraní základní příčiny problémů a zabrání jeho opakovanému výskytu.
5 Vyhodnocení vlivů. Zjistíme, zda je odstraněn problém a jeho základní příčiny, nebo zda jejich vlivy poklesly, zda řešení funguje a cíle pro zlepšování byly naplněny.
6

Uplatňování a standardizace nového řešení. Realizujeme nové řešení tím, že ,,starý proces nahradíme zlepšeným procesem, čímž se předejde opakovanému výskytu problémů a jeho základních příčin.

7 Hodnocení efektivnosti a účinnosti procesu s ukončeným opatřením pro zlepšování. Vyhodnotíme efektivnost a účinnost projektu zlepšování a zvážíme možnost využití tohoto řešení jinde v organizaci.

Tabulka 2: Metodika neustálého zlepšování procesu

Oblast použití (Implementace)

Danou metodu lze aplikovat na jakoukoliv oblast, jak subsystém vize a řízení, technický i inovační subsystém, a tedy samozřejmě na jejich části (výroba, kontrola, expedice, logistika atd.). Implementace této metody můžeme být pomocí několika nástrojů, které mají velmi mnoho společného a často se navzájem překrývají, což samozřejmě nemá vliv na výsledný efekt. Mezi tyto nástroje řadíme Kaizen a Total Quality managment (TQM).

Koncepce kontinuálního zlepšování je vhodná pro všechny typy výrob. Nezáleží, jestli se jedná o kusovou, malosériovou nebo hromadnou výrobu. Jelikož podnik jakékoliv velikosti či zaměření musí své procesy inovovat a zlepšovat, aby se udržel na volném trhu. Dnešní globalizovaný trh nebere ohled na druh podniku či jeho specializaci.

Je mnoho jiných všeobecných příkladů použití zlepšování podnikových procesů a to mohou být např.: dodávání zakázkového oblečení zásilkovými společnostmi, požadování nové telekomunikační služby od oblíbeného monopolního telekomunikačního operátora, který je nucen pružně měnit svoje procesy, v lékařství je v poslední době také vidět mnoho snah zlepšit procesy.

Přínosy a cíle za zavedení metod

Cílem těchto procesů je v prvním případě zisk a zefektivnění procesů. Ten je ovšem dosažen skrze zlepšování mnoho parametrů a procesů, které mohou ve výsledku působit synergickým efektem, který mnohonásobně zlepší výsledný proces. Další přínosem těchto metod jsou plynulejší procesy, které mají snahu se regulovat sami, tak aby vlastní proces byl co nejefektivnější.

Díky snaze zlepšit daný proces dochází k měření mnoha parametrů, které mohou být vhodně využity pro posouzení i jiných procesů či srovnávání v čase. Snaha je zachytit parametry, které jsou rozhodující pro daný proces a jejichž změnou dojde k zásadnímu zlepšení efektivnosti procesu.

Díky zvýšení efektivnosti je možné snížit potřebný čas na výrobní jednotku nebo na údržbu. Dalším cílem pro zavedení metod kontinuálního zlepšování může být snížení nákladů nebo lepší organizaci práce při daném procesu.

Snížení množství vadných kusů je často jedním z hlavních cílů zavádění těchto metod. Jedním z neposledních cílů může také být zvýšení morálky pracovního kolektivu, pokud výsledky zlepšujících návrhů jsou implementovány a pracovníci se mohou na těchto změnách podílet.

Předpoklady pro zavedení metody/bariéry

Pro implementaci jakékoliv metody je vždy nutné splnit určité podmínky, metoda kontinuálního zlepšování procesů není výjimkou. Základem je především angažovanost vrcholového vedení, které stanovuje vizi, poslání organizace, politiku a celkový plán prováděných změn. Je nutné vypracovat jak motivační program, tak i kompetenční program. Je nezbytné stanovit systém komunikace v organizaci, aby nedocházelo vlivem špatné, nedostatečné či žádné komunikace k zastavení kontinuálního zlepšování procesů. Součástí musí být taktéž zajistit zaškolení, výcvik a rozvoj pracovníků pro porozumění, že provádění změn je součásti jejich práce a dostatečně jim vysvětlit, že zavádění postupných změn je nutností nikoliv rozmarem vedoucích pracovníků a tyto změnou jsou jedinou možností jak udržet krok s konkurencí. Zařazení těchto aplikací jako část celopodnikového plánu a jako součást firemních cílů.

Výsledkem všech předchozích bodů by mělo být zapojení všech pracovníků do prováděné změny. To by mělo zajistit, co nejmenší odpor pracovníků proti změně. Jelikož každá změna je již z podstaty většiny lidí vnímána negativně a to může vést k selhání kontinuálních zlepšovacích procesů.

Top