LEXIKON METOD PRŮMYSLOVÉHO INŽENÝRSTVÍ





Čárový kód

Základní charakteristika a zaměření metody

Čárové kódy jsou nejlevnějším a nejrozšířenějším způsobem označování pasivních prvků a umožňují automatickou identifikaci na optickém principu. Použitím čárového kódu je zajištěn přenos dat do nadřazeného výpočetního systému. Tím se značně zvyšuje kontrola nad výrobky, materiálem, oběhem dokumentů apod.

První patent na čárový kód byl přihlášen už v roce 1949 v USA, ale významně se použití kódů rozšířilo až v 70. letech minulého století. V České republice se rozšířili čárové kódy poněkud opožděně a to až na počátku 90. let.

S metodou čárového kódu se setkáváme dnes a denně. Typickým každodenním využíváním čárového kódu je nákup v supermarketech a hypermarketech. Tato metoda se ovšem využívá také ve výrobních podnicích, například pro monitorování toku materiálu.

Popis principu a fungování metody

Princip metody je zcela jednoduchý. Každý produkt je opatřen čárovým kódem, který je například při uvolňování ze skladu načten čtecím zařízením. S informacemi výrobku se pracuje v procesech celého logistického řetězce, kterým zboží projde. Tato metoda tedy zajišťuje aktuálnost dat.

Pro kód je velmi důležitá jeho kvalita, neboť kvalitně pořízený kód umožňuje úspěšné načtení. Čárový kód je možné vytvořit různými typy tiskových metod. Nejčastěji se pro tisk čárových kódů využívají bubnové tiskárny, jehličkové, laserové, anebo termotiskárny. Bubnové tiskárny zajišťují tisk v dobré kvalitě, nevýhodou je ovšem malá flexibilita a použití pouze pro jednotlivou aplikaci. Jehličková tiskárna zajistí vysokou flexibilitu za nízkou cenu. Nevýhodou je ovšem složité programování. Nejčastěji se používají laserové tiskárny, které nám zaručí vysokou rychlost, kvalitu i flexibilitu tisku. Termotiskárny tisknou kód na speciální, teplocitlivý papír, kdy tisk je způsoben chemickou reakcí. Nevýhodou je ovšem závislost na teplotě a v extrémních podmínkách může dojít k poškození citlivého papíru vlivem větších teplot.

Ke snímání čárových kódů lze použít snímací pera, scannery. Lze využít ruční čtecí zařízení, případně zařízení bez nutnosti lidského zásahu. Příklad čtení pomocí lasery a LED diody lze vidět na níže uvedených obrázcích (obrázek 1). V případě laserové čtečky je vysílán laserový paprsek, který se přes zrcátko lomí a směřuje tak přímo na kód. Fotodioda pak rozpozná, o jaký kód se jedná.

Obrázek 1: Princip čtení laserové diody

Podobný princip je také u LED diod (obrázek 2), kdy dioda vysílá signál, který se odráží zpět k fotodiodě. Tažením pera přes kód tak umožníme čtecímu zařízení přečíst celý kód.

Obrázek 2: Princip perové čtečky kódu

V současnosti se využívá mnoho typů čárových kódů. Historicky nejstarším 1D kódem je tzv. 2 z 5, kdy kód je tvořen znakem start, následují číslice 0-9 a je ukončen znakem stop. K označování druhu zboží se využívá kódu EAN (obrázek 3), kdy kód se skládá z pěti číslic. Jak lze vidět na níže uvedeném obrázku, první dvě číslice značí zemi původu, následující 4 až 5 číslic kód výrobku a poslední číslice je kontrolní.

Obrázek 3: Struktura kódu EAN

Pro identifikaci produktů se využívá v USA výhradně kód UPCA. Jedná se o 12ti digitový kód, kde prvních šest digitů reprezentuje výrobce, následujících pět digitů reprezentuje jedinečné označení výrobku a poslední digit slouží jako kontrolní.

Mezi další kódy pak patří Code 93, Code 39, Codabar, PDF 417, Code 128, QR kód, jehož výhodou je, že obsahuje větší množství údajů. Příklad QR kódu lze vidět na obrázku 4.

Obrázek 4: QR kód

Oblastní použití (Implementace)

Pro svou jednoduchost a efektivnost má čárový kód rozšířené využití. V soukromém životě se nejčastěji s metodou setkáme při nákupu v obchodě.

Ve firmách se využívá k automatické identifikaci. To v praxi znamená, že firma má v každém okamžiku přehled, kde se nacházejí jak suroviny, tak hotové zboží.

Čárový kód lze využít tedy například při sledování a řízení procesů. Typickou oblastí je výroba, zejména automatizovaná, kde automatická identifikace v reálném čase přímo řídí výrobní operace.

Dále se využívá pro kontrolu stavů. Typickou oblastí je využití skladového hospodářství, kdy po kontrole stavu může bezprostředně následovat činnost spojená s inventarizací zásob, vyskladněním a řízením pohybu po výrobním závodu.

Čárové kódy také slouží při evidenci osob, pro identifikaci zakázek a výrobních operací, transportních dávek, jednotlivých výrobků a dalších prvků účastnících se výrobního procesu. Tím může být identifikace nástroje, manipulačních prostředků, výrobních strojů apod.

Přínosy a cíle za zavedení metod

Mezi hlavní přínosy zavedení této metody ve firmě patří dohledatelnost. Pomocí čárových kódů lze přesně určit celou cestu jednotlivých produktů ve výrobním řetězci.

Dále napomáhá k přesnější a rychlejší logistice. Zrychlení nastává v oblasti příjmu, výdeje, přesunu i inventarizace.

Mezi další klady patří zvýšení produktivity práce, jednoduchost systému, neboť není třeba složité zaškolování personálu. Mezi další jmenované patří také finanční úspory, přesnější stanovení výrobních časů, okamžitý přehled o stavu zakázek, kontrola toku výroby apod. Na základě těchto informací lze sledovat pohyb zboží zpětně v procesu výroby, co přináší uplatnění jednak při reklamačním řízení, ale především podporu norem řízení jakosti.

Předpoklady pro zavedení metody/bariéry

Pro implementaci každé metody je rovněž nutné překonat určité bariéry, nebo podmínky pro efektivní fungování.

Pro metodu čárový kód platí, že pro úspěšné fungování musí být v podniku technologie nasazeny na všech procesech.

Nevýhodou čárových kódů je, že nemůže být doplňován. Dále obsahuje malý objem informace a údaje na čárovém kódu nejsou nějak chráněny proti padělání.

Poslední nevýhodou čárového kódu v tomto výčtu je, že čárové kódy se umisťují pouze na vnější stranu továrního a dopravního obalu. Kódy tedy většinou nejsou chráněny od vlivu vnějšího prostředí a může tak dojít k jejich poškození.

Top